Ázerbajdžán a gruzie

DŘÍVE

Letenky jsme kupovali 2-3 mesice v predstihu. A jelikoz za cil jsme meli cestovatelskou dovolenou, tak jsme cestu do Baku udelali pres Budapest. Vizum do Azerbajdzanu se udela jednoduse pres internet, kde je potreba vyplnit par odaju z pasu, data priletu/odletu, adresu ubytovani, atd., pak zaplatit poplatek neco pres 20 dolaru na hlavu a za chvilku uz tisknete vizum. Tedy, odpada ta slozitost s vlacenim sebe sama na ambasadu s dokumenty a nasledne vyzvednuti. Tyhle e-viza udelali mesic pred nasim odletem, takze jsme meli stesti! Zptaky jsme leteli z Gruzie, a tam dostanete razitko na hranici. Neni potreba cokoliv zajistovat..

12.9.2017

V 18:50 opoustim pracovni misto, ale az tak moc se tesim, az jsem zapomnel si vzit batoh s vecma. Tak se jeste rychle vracim a pak uz sedam k tatkovi do auta. Musime do Pocernic do prace neco vyhodit a pak uz upalujem do Litomeric s cestovni naladou na palube - a nas kvalitni humor je toho cistym dukazem. Po prijezdu zjistujem, ze segry maj porad prazdny batohy a stale nevime, jak povezeme nas svatebni ubor. Takze nasleduje baleni, dohadovani, vecereni, zkouseni jak co zabalit, kontrolovani, jestli mame vsechno a pak pro jistotu kontrolovani cislo dve. Po krasnych dvou hodinach zabaleno a domluveno. Do batohu se tak nejak vejdem a poletime v saku, jako byznysmeni. Zaroven otevirame prvni prazdninovy pivo a uz se vidime v Baku! Kolem pul jedny ulehavame.. 

13.9.2017

... budicek nam zvoni uz ve 2:30. Daveme ranni sprchu a oblikame se. Ta super nalada pres ospaly xichty zatim neni videt, ale je tam! Planovany odjezd ve 3:00 trochu presvihnem a odjizdime ve 3:15. Uz 500m od baraku si vzpominam, ze nemam pasek, tak se zase vracime, ale domu se nedostavame kvuli klici v zamku.. tak to nejak preziju.. a uz razime smer Praha. Cesta dobra, dalnice prazdna a u pocernic potkavame nas objednanej taxik, tak jedeme za nim az k mistu nalozeni. Ted je videt ta souhra - nekdo uklizi auto, nekdo tiskne letenky, nekdo prenasi zavazadla a nekdo hlida taxik. Po dvou pikosekundach, kdy je vsechno hotovo, tak odjizdime na florenc, kde v 5:00 nasedame do busu a jedeme do Budapeste. Cesta je hrozna - spime, jime a koukame na filmy :))

Konecne uz prijizdime na Kelleti. Sviti slunce, nikomu nerozumime a uz od rana myslime na rizky, tak je konecne duvod je vytahnout a pustit se do nich! Po obede vymenujem penize, kupujem listky do metra a jedeme hledat uschovnu zavazadel nekam do centra a zaroven abysme to meli po ceste na letiste (to je fistron!). Pak cely odpoledne chodime po budapesti, jime langose, navstevujem vsechny mozny zajimavosti a prekvapka mesta a pred odjezdem nam to dava krasnych nachozenych 19km - woooow. Pak uz teda jedem na letiste, kde se potkavame s Igorem (taky jede na svatbu), coz je azerbajdzanec, kterej ted zije ve Vidni a ma koupenej stejnej let jako my do Baku. Check in jeste neni otevrenej, takze to jisti cekaci kavarna s pivem :)) pak odbavime bagly, dojdem k nasemu gejtu a cekame. Po chvilce - 1:40 hod zpozdeni... to je super, kdyz to ma letet ve 23:45 jako posledni let z budapeste a je teda vsechno zavreny :) nastesti nad tema zavadama na letadle ty opravari mavli rukou a let byl skoro na cas, jen s malym zpozdenim a v letadle okamzite usiname.

14.9.2017

Probouzime se po trech hodinach akorat na pristani v Baku a za mistniho casu 5:00. Lehkou unavu na sobe davame znat jen decentne - Mara spi ve fronte na viza, Vera jen tak pobiha po letisti a ja s tatou ani nehazime vtipkama. Kdyz vyjdem, tak nas hned prekvapi jeden azerbajdzanec, kterej nas ma hodit do hotelu. Pak vychazime z budovy letiste a hned nas uderi mistni vedro a vune ropy. Tam jeste potkavame Sasu a dalsi lidi. Tak zdravime a uz to stradujem do auta a jedem na hotel. Tam odpocivame puvodne do 12 a pak to protahujem az na 14:00. Sotva vyjdem z pokoje, uz na nas ceka domluvenej dalsi Azerbajdzanec, s kterym travime odpoledne a vecer a ukazuje nam Baku se vsema frajerinama. Treba flame towers - tri baraky, ktery jsou vedle sebe, maj ruzny tvary a vypadaj jak plameny. A vecer dokonce horej nad celym mestem!! Fakt kruty! Pak tam je treba kulturni centrum, ktery navrhla Zaha Hadid (od ni budeme mit teoreticky i to co bude stavet penta vedle masarykova nadrazi) a prej pudorysne z nebe to vypada jako podpis prezidenta :)) a tak. Vsude se tady neco stavi novyho a je to az sileny..

Na veceri jsme sli do nejaky super restaurace, co nam doporucil nas mistnak. Vtipny bylo, ze na kazdej stul tam byl cisnik, ale restaurace byla prazdna. Nevedeli jsme co k jidlu, tak jsme domluvili, ze nam neco budou nosit, abysme ochutnali Azerbajdzanskou kuchyni. Prvni se nam na stul dostaly salaty - jeden zeleninovej s velkym mnozstvim bylinek a pak mangal, a ten je moc dobrej! Pak plov, saslik, placky plneny ruznejma vecma - kopr, dyne, syr, maso,atd a pak mistni specialita - plna panev ruznych mas a zeleniny. Cely jsme to zakoncili cajem a pachlavou. A ted nastal ten pravej cas, kdy vsichni zboznujem azerbajdzan! S dobrou naladou vyrazime z restaurace a venku auz na nas zase ceka nas borec a zacina nocni exkurze po baku. Ve 22 uz ulehame do postele a hned usiname. 

15.9.2017

Sice hrozne neradi, ale musime. Takze nakonec vstavame z postele, sprchou ze sebe v tu ranu udelame zase ty krasny lidi a jdeme na snidani. Mame tolik talirku, ze se nam to nevejde na stul, ale to pro nas neni problem. Meli jsme super olejovou omoletu s perfektne mastnejma klobaskama, smradlavej syr a moc dobrej chleba. Ani jsme nestihli vsechno sporadat a uz na nas cekal dnesni program - na odpolko koupacka v kaspickym mori spojena s grilovackou a vecer zpatky. Jede se na chatu k Nizamimu, kteryho jeste s dalsima lidma potkavame pred hotelem - celkem dve auta a cca 10 lidi. Jedeme asi dve a pul hodiny a se zastavkou v supermarketu pro jidlo a nekdo i pro plavky (a ted pozor, to nikdo neceka - Vlado, vlado si je zapomnel! Ne my! My mame vsichni..). Po ceste poslouchame azerbajdzanskou muziku, coz teda nedoporucuju opravdu nikomu! Ne, delam si srandu - je to fakt bomba! Kolem pul jedny prijizdime na chatu, coz je teda normalni barak a usedame ke stolu do pristresku. Tady na nas uz cekaji 3 sluhove, kteri se porad staraj aby bylo vseho dost - parada! A ted zacina nase nekolikahodinovy a nekontrolovatelny zrani. Zaciname salatama, pak prechazime na saslik, pak nejaky mlety maso z berana obaleny do speku, lilek se syrem a spekem a spousta dalsich. Tomu co delam doma a rikam tomu grilovani je pekna saskarna v porovnani s timhle! A nejhorsi na tom je, ze je vsechno trochu jiny a pritom strasne dobry! Pak jsme zacali chtit k mori, tak nas Nizami vzal do horniho patra na balkon a rikal, ze se na nej muzem podivat. Uznavam, for dobrej, ale stejne jsme tam porad chteli. Po chvilce se nastesti nabalilo vic lidi, tak jsme se zacli zvedat a akorat prisel nejakej rybar s cerstve nalovenejma rybama. Tak se jich par vybralo, hodili jsme je na kuchare a zaroven jsme zabalili nejaky jidlo akorat sundany z grilu a jelo se k mori. Plaz byla prazdna a taky nadherne spinava, takze jsme meli i cely more pro sebe - co vic si prat. Rychle jsme se hodili do plavek a mazali do more. Podivana jako z pobrezni hlidky i s komentarem od ostatnich na nase vyrysovany tela z posilovny - to zahreje. Po pul hodine cachtani jsme se rozhodli jit ven, ale protoze strasne foukalo, takze byla zima a my jsme tam meli s sebou jednoho rozumnyho rusa, kterej byl zaroven sef flasky, tak jsme dostali prikazano si dat jednoho panaka ciste ze zdravotnich duvodu. Pane jo, to byla atmosfera - prazdna plaz, vyhled na kaspicky more, pohled na moje ruce, kde v jedny byl panak a v druhy saslik,.. tezko si to predstavit. Pak jsme jeli zpatky na chatu s a ted prisla kulisacka otazka - "kdy se jede do baku? " a ted to bylo takovy vtipny dohadovani, protoze se nam reklo, ze se jede na odpoledne a par lidi uz melo na vecer plany, ale Nizami moc dobre vedel, ze se jede na noc :D tak z toho byli vsichni trosku prekvapeny, ale vzalo se to v pohode a vetsina zustala. Pouze 2 lidi odjeli. A pak jsme se porad bavili, pili, srandickovali, jedli a nakonec sli spat.

16.9.2017 - svatba

Ted takovy intro - vcera jsme si dali jednoho nebo dva panaky a jeden rus rika, co myslis, muzes zastavit splasenyho kone, kdyz bezi? No tak jasne, ze ne,.. a v tu ranu zacal nalejvat vodky.

A ted rano prvni otazka u snidane: co myslis, muzes zastavit rozebehnutyho kone ve skoku? Jednoznacna odpoved: Ne! ... dobre, dame si vodku :D to me teda dostalo! Jak vychytrale se da na tohle zeptat. Nakonec to ale Nizami zatrnul, protoze cesta do Baku bude se zastavkou na posvatnym miste o kterem je zminka v Koranu a tohle se neslusi - jeste ze tak! Po pul hodine cesty odbocujem do hor, kde jedeme trochu offroad s normalnim osobakem a po nejaky dobe dojizdime k besh barmag. To je...... Pak se zase sbirame do auta a jedeme dal. Ted uz az do baku na hotel. Prijizdime v 11 a jeste stihame snidani. V Azerbajdzanu frci konak, tak ac to nikdo neceka, nas lekarnik a manazer flasek se zase uz s necim riti. To je zase snidane ve velkym stylu! Pak nasleduje zehleni hadru a nejaky lehky pripravy na vecer, sprcha a cesta do centra Baku jeste na obhlidku. Vracime se cca v 17 a rovnou se vrhame na pripravy a modeni sebe sama. Vzdycky mi padaly kalhoty a ted s mojim udivem ani nepotrebuju zapomenutej pasek. Lehce pred sestou uz z pokoju vychazej dve nadherny princezny a dva supermuzi. Vsichni s tanecni naladou a usmevem ve tvari si to stradujem o patro vys, kde je sal. A vida, jsme mezi prvnama. Takze je tady jen spousta cisniku co nemaj co delat. Usedame k jidlem a pitim preplnenemu stolu a protoze jsme tady zatim jedina zabava, tak nas obskakuje hned nekolik lidi a my mame za ukol jenom jist a pit. Ani nestihame rikat "Da" nebo "yes", tak jenom pokyvujem hlavou. A ono by to bylo stejne zbytecny, protoze ty mlady cisnici neumej ani anglicky a ani rusky. Aspon ze jim doslo, ze jsme se prijeli najist a to jidlo nam porad strkaj na talir. Postupne zacinaj chodit dalsi hosti a to znamena, ze zacinaj zdravit i nas, teda spis tatku. Hned je to samy objimani, placani a pripadam si jak na slovensku - porad tady tatkovi rikaj ty moj brat, uplne vsichni! Dokonce se pak i hadaj, kdo je koho brat..! A at je to jak je to, tak je to brat a tim padem logicky vsichni milujou i nas. Takze hned se taky poplacavame a zdravime. To ma strasnou vyhodu v tom, ze nas porad vsichni tahaj tancovat na parket a je jedno co to je za pisnicku nebo styl tance. Takze to pak graduje az do toho, ze tancime azerbajdzanske tance. V tu ranu se hned propadam do zeme, protoze to vubec neumim. A kdyz ja si myslim, ze neco umim, tak mi kamaradi rikaj, at prestanu, ze to je hrozny. Takze si dovedete zive predstavit, jak tohle asi musi vypadat. Aby toho nebylo malo, tak je v sale nekolik LCD obrazovek a par kameramanu a vzhledem k tomu, ze na nas je videt, ze jsme inostranci, tak nas radi natacej! Takze se doslova propadam v televizi! To holky, segry, to je jinej kalibr - ty tam snad protancovali strevice! Ciste teoreticky staci jen pohybovat telem a rukama vzhuru, pustit na to azerbajdzansky song a mate to. Jenze i tahle prkotina v mojim podani je opravdu nekoukatelna,.. spousty lidi se na me usmiva, to je divny.. (az pozdejs mi doslo, ze se mi smali..). Tatka je v obklopeni svych ,,bratru,, kteri si to ihned sinou na parket a tam travi pul vecera. Obcas si jdou doplnit sily - zobnout a popit a pak hned zas k sobe. A takhle my tady zijem celej vecer.. kolem pulnoci se uz svatba chyli ke konci a my se jeste se vsema loucime, protoze dopoledne odjizdime z Baku. Pak uz jdeme na pokoj a spat. Byl to opravdu skvelej zazitek byt na takovehle svatbe! Na to nikdy nezapomenu! A jeste vice doufam, nezapomeneme!

17.9.2017

Rano mame s holkama sraz v 9 na snidani, kde si uzivame nase posledni vytecne ranni jidlo na hotelu. Tam nam prijde Igor rict, ze uz na nas venku ceka odvoz. Tak se loucime, dojidame, bereme batohy a jdeme. Nas ridic se jmenuje Sasa a nase konecna zastavka je Sheki. Po ceste zastavujeme v jedny horsky vesnicce na prochazku a taky u jednoho mostu - ten je delanej z po domacku naohybany betonarsky vyztuze a tak nejak ssitej dohromady. Jakoby tak nejak drzi. Z to se plati krasny vstupny pul manatu, coz je v prepoctu asi 7kc, takze si toho mostu celkem cenej. U tohohle typu mostu jeste bejva omezeni na pocet lidi, ale tady ze zkusenosti vedi, ze se tam vejde pul autobusu a my (jeste ze jsme byli dneska bez obeda). Takze jenom chybi cedule "na vlastni nebezpeci" k navozeni nalady, ale i tak to byl to zazitek. Pak vsude u silnice prodavaj takovy barevny placky, ktery vypadaj opravdu dobre. Tak se ptame co to je a prej ze z ovoce odelaj pyre a pak to vysusej a je to. Takze v hlave se nam honej ty dobry tycinky z ovoce, co u nas stojej hrozny prachy a zaroven v tom vidime velkou davku vitaminu pro nase telo. Takze zastavujem, kupujem, jedem, pak skoro blijem a vyhazujem. To je teda fakt strasny :D horsi chut neznam a to sezeru skoro cokoliv :D pak si jeste po ceste kupujem mistni chleba primo z pece - jeste teplej a je skvelej! K veceru prijizdime do Sheki a jdeme hledat ubytko. Fakt jsme radi, ze nam kazdej radi, jen nas kazdej posila uplne nekam jinam. Takze prvni rekne musite tady rovne. Pak dalsi rekne, musite zpatky, jdete spatne, atd. Nakonec nam pomahaj dva mlady frajeri, asi desetilety, ktery kolem nas jezdej na kole na kterym maj pridelanej reprak. Tak konecne! Pak jdeme na vecu, kde si poprve davame piti, coz je takovej vyvar z ovecky, kterej vam prinesou v keramicky misce. Serviruje se to tak, ze se do talire natrha chleba, tam se pak vyleje ta voda a sni se to. Pak se takovou drtickou rozemele spek, maso a jeste nejaky veci v ty misce a pak se to sni. Jsou to takovy dve jidla a je to fakt dobry! Vecer nas prijde pozdravit pan domaci a pta se jak se nam libi v azerbajdzanu a kam jedem zitra a tak. Puvodni plan byl jet na ty hranice bliz k tbilisi, a pak se tam nejak dostat, ale nejakej kamos pana domaciho ridi bus z Qax primo do tbilisi. A do Qach se da dostat za 30 min z Sheki. Tak menime plan, protoze nam to prijde jako rychlejsi varianta a pan domaci nam to vsechno obvolava a zarizuje. Po tom dnu jsme nejaky zmozeny, tak celkem brzo usiname.

18.9.2017

Sasa nam koupil ke snidani mistni pachlavu, ale je sladka vic nez normalne, tak jen ochutnavame a pak si davame suchej chleba s cajem a kafem. Hazime veci do auta a jdeme se mrknout po Scheki - letni palac, zimni palac, caravansaray a prochazime mestecko. Pak uz se blizi cas odjezdu, tak se vracime k autu a jedeme do mesta Qax. Autobus je zaparkovanej mimo nadrazi, tak ho hledame a loucime se s se Sasou. Jeste mu davame pachlavu, ze ji nechcem, ale nuti nam to, ze to koupil nam. Hmmm, tak oukej teda. Do busu nastupujem jako VIP uz ctvrt hodiny pred odjezdem a vybirame si mista. Az pak se jede na nadrazi a nastupujou dalsi. Po hodine prijizdime na hranice (nikdy jsem takhle pesky nesel pres hranice, takze dalsi moje poprve) a musime vsichni vylezt z auta i s vecma a jit takovou dlouho ulickou hanby ke kontrole - to je takova mala budka, kde je extra super mini duty free shop, jeden skener na zavazadla a dva lidi. Dostanete razitko a jde se dal. Pak se prejde most a tam uz jsou zase gruzinsky hranice, tak znova podobnej proces. Pak cekame chvilku na bus a znova nasedame a jedeme az do Tbilisi. Ten ridic je ridicskej buh - jede asi milion a nikdo nema sanci nas predjet! Zaroven porad predjizdi. Prijde mi, ze jedeme vic v levem pruhu nez tam kde mame, ale rozhodne sem mu do toho nekecal! Gruzinci totiz z dvouproudovy silnice udelaj triproudovou kdyz to jsou osobaky. Pokud maj predjizdet kamion a proti jede auto, tak se jede a jde o milimetry. Nicmene kdyz se ma predjizdet kamion a proti jede taky kamion, tak teprve ztracej koule a radsi vyckavaj - alespon za tohle jsme byli radi. Autobusak nas pak jeste veze k taxikari kamosovi, kterej nam nabizi ferovou cenu za odvoz na ubytko. Tak berem a jedem. Sotva vystupujem z auta a holky uz zhavej wifiny a ptaj se na heslo. Na pokoji chvilku odpocivame a pak se vydavame do centra do restaurace. Usedame ke stolu a uz objednavame salat, khachapuri, saslik a cerveny gruzinsky vino. Zaroven nam hraje ziva kapela gruzinske pisne - proste raj na zemi! Pani co nas ubytovala je tak hodna, ze nam koupila na ochutnani gruzinske vino. Tak jsme ho jeste taky ochutnali pred spanim a pak hned na kute..

19.9.2017

Vcera jsem s tatkou prohral sazku proti holkam o vareni snidane, takze uz v 8:30 stojim u plotny a delam vajicka - segry, to je zas dovolena s vama! Po snidani balime a v 10 uz na nas ceka dalsi ridic a Tata (to je dvacetileta holka, dcera zensky, co zna tatka) a spolecne jedem do Kazbegi. Po ceste se zastavujem u nadrze na pitnou vodu (pro Tbillisi a okoli), v pevnosti Ananuri, kde jsou dva kostely ze 17 stoleti vcetne fresek uvnitr. Tady je mozny vylezt na strazni veze, tak jasne, ze jsme se nenechali zahanbit s sli jsme do toho. Dalsi zastavka byla az v horach na nejaky ty ponoramata. Zastavili jsme se na vyhlidce, kde se momentalne opravuje prostranstvi pro turisty - parkoviste, kramky a tak. Bylo tady i hodne paraglidistu. Vyfoceno, zkouknuto a jede se dal, takze po dalsi pul hodine prijizdeme do Stephansminda (soucasny nazev pro Kazbegi) a hledame ubytko. Hned na uvitanou dostaneme panaka chacha na lepsi naladu. Pak balime veci, prijizdi pro nas zase jinej ridic s offroad karou a jedeme na vodopady. Fakt cumim, co vsechno se da vyjet. Sice to trochu skace a hlavou se obcas bouchnu o strop, ale je to zabava - minimalne pro ostatni. Z mista vysazeni lze jit na dva vodopady - malej, to je asi kilak po stezce a na velkej, coz je uplne na druhou stranu plus o neco dal, ale za to horsi cesta -> jdeme na oba!  Jsme rychly, takze nam jeste zbyva nejakej cas a jedeme jeste na kostel, ktery se tyci nad kazbegi. Je tam super vyhled na cele mesto a kvuli nejakejm historickejm udalostem je ohromne dulezitej a zajimavej. Nasleduje cesta dolu, ale ted uz s boulema na hlave. Doma se prevlikame a chceme jit na veceri, ale ve spolecensky mistnosti veceri nejaka skupina lidi a my slysime cestinu, tak se ptame pana domaciho, jestli tam jsou cesi. A on rika padazdi a odbehne. Pak prijde s dvouma rohama plnyma caci (roh - tradicni, kvuli tvaru nejde odlozit, takze pokud ho dostanete, musite to vypit! Del, obdoba panaku a chacha je palenka z vina) a rika "idi a skazi toust". Sice porad nevime, jestli to jsou cesi, ale vchazime a tatka zacina zdravit a mluvit. Oni se hned otaci a zdravej, tak aspon ted uz vime, ze to jsou fakt cesi. Tak rika pripitek a pak si tukame a chcem pit. V tom me nekdo chyti za ruku a povida " sejcas ty skazi toust" tak si rikam "to je v prdeli, co tady mam jako rikat?". Samizrejme hned sem cervenej jak jahoda a neco zacinam mektat. Bylo to strasne dlouhy, krasny a hlavne teda dojemny, ale ty lidi asi nemaj srdce, takze ani nebreceli. No nic, kopli jsme to do sebe a sef, ze jde pro dalsi. Tak se rychle loucime a zdrhame pryc. Pak jedem s Tatou a soferem do mistni restaurace a tam jime, pripijime si na uzasnou gruzii a u toho vseho si asi dve hodiny povidame. Kolem pulnoci prijizdime domu a tam to porad zije. Od sofera jsme dostali chachu a nechcem ji nikam tahat. Tak ji jeste otevirame, degustujem a vedeme uvahy nad nesmrtelnosti chrousta. Pak padame do komatu..

20.9.2017

Rano jsme pripraveny skoro na cas a jelikoz dneska mame ubytko bez snidane, tak jedeme na jidlo. Pak uz to smerujem k ruskejm hranicim, se zastavkou u pramene vody, ktera obsahuje hodne zeleza. Tak samozrejme kostujem mistni supervodu a porad se ptame na chytry otazky. Toho se chytnul i tata a zacina nas poucivat o dvouch ruskych mestech, z cehoz jedno je nedaleko - Vladikavkaz. A v Rusku existuje jeste jedno podobny mesto - Vladivostok. To je takova kuriozitka, protoze v tech mestech kdysi zili vladci - vladce kavkazu a vladce vychdou, proto se to tak jmenuje - WOOOOOOOW!!! Tleskam! To nikdo z nas necekal. Jeste navstevujeme u hranic dalsi kostely, ale tx uz jsou uplne novy a porad je jeste dostavujou. Nasleduje cesta do Kazbegi a kratkej vyslap. Tam delame par skvelych fotek a zaroven se koukame na zasnezene vrcholky hor a ta nejvyssi je Mt Kazbeg - 5049 metru nad morem. Jo a porad tady vsude chodej kravy. Jeste mame cas, tak po ceste do tbilisi jedeme jeste do Mskchety a pak az domu. Nachazime ubytko a jsme strasne hladovy, protoze jsme nestihali obed. Tak hned jdeme do mesta hledat pokrmy - jasne ze khachapuri. Usedame do dvoupatrovy restaurace na namesti a uz to frci a cisnici nestihaj ani tu velkou objednavku. Pak nam zacina dochazet, ze nekdo musi udelat snidani. Tak se vsazime a zase s tatkou prohravame - ty zensky maj kliku! Po chvilce uz mame jidlo na stole a najednou zase zacina vylejzat usmev na povrch. Po veceri jsme z celyho dne tak utahany, ze si davame jenom kratkou prochazku mestem a pak domu a spat.

21.9.2017

Achjo, rano zase u plotny. To je nadeleni. Dneska mame pohodovy rano, protoze nase tura po tbilisi zacina az v 11. Na dnesek s nama bude jeste Filip, coz je nejakej tatky kamarad a ted lita do Gruzie. Celej den popojizdime po meste a vyskakujem a naskakujem do auta. Prvni zastavka je u nejvetsiho kostelu ve meste, kde jsme jedte k tomu natrefili na den nekoho svatyho a je tam pulka mesta. My mame samozrejme kratasy a tak musime stat asi pul hodiny ve fronte na satek kolem pasu (doporucuju si tam neco vzit z domova) pak se uz konecne dostavame dovnitr prozkoumavat kostel a obdivat obrad.. je tady opravdu spousta lidi. Nasledne jedeme na maly kostel nad mestem, kde je pochovanej prvni prezident, clovek co vynalezl nove gruzinske pismo, a podobne duleziti lide.. pak jedeme do Mtatsvinda parku, coz je nejaka saskarna na kopci a je tam vyhled na uplne cele Tbilisi. Popravde to ma bejt zabavni park, ale zadna hitparada.. dolu jedeme lanovkou a ridice posilame pro auto a ze pockame dole. Lanovka super, fajn vyhled! Pak jedeme do uplnyho centra k nejakymu gruzinskymu kostelu, kde v minulosti usekli asi tisici lidem hlavu, ze nechteli prijmout jejich pravoslavnou viru. Odtud je krasne videt tbilisi a obzvlast krasny je to v noci, kdyz je vsechno nasvetleny. Uz jsme se nabazili, tak jdeme na lanovku a jedeme na pevnost/hrad. Tam je samozrejme taky krasny vyhled, z druhe strany nez pred tim :)) potkavame dvacetimetrovou sochu matky gruzie a pomalu schazime do mesta po opevneni a jdeme smerem k autu. Tam si bereme vsechny veci a jdeme na veceri. Po ceste jeste velice nevyhodne vymenujem nejaky penize - nechali jsme se malinko napalit (Chteli jsme holkam ukazat, ze i profesionalnim cestovatelum se ne vzdycky zadari :)) ) k veceri byl samozrejme stejnej, nebo aspon podobnej set jako vzdy - chacapury, baklazany a salat :) po ceste domu jeste shanime nejaky suvenyry. Protoze tohle je nas posledni den v Tbilisi a zitra uz jedeme smer Kutaisy na letiste, tak jsme si na vecer poridili mistni vyuzenou rybu a konak na ochutnavku. Vecer prislo na radu klaboseni.. 

22.9.2017

Rano se probouzime, jidlo na stole, caj dokonce jeste teplej, a kazdej ma i talirek - fóčo, smekám! Pak pro nas prijizdi auto a nas novej sofer a jedeme do David Gareji. Cesta trva tak dve a pul hodiny, cesta na hovno, porad to hazi a jsou tam vsude diry. Ke konci me zacina bolet i prdel. Obcas kolem nas projede nekdo strasnou rychlosti, ty diry to asi pak preskakuje. Nevim, ale ten nas byl srabotka, takze jsme se porad vyhejbali a jezdili od jedny strany k druhy. Dneska delala pruvodce Vera,.. David Gareji ma byt komplech chramu a takovych par jeskyn. Chram s opevnenim jsme si prohlidli a pak vsichni chodili nahoru. Tak jsme sli taky, ale protoze bylo asi 35 stupnu, tak jsme museli casto odpocivat. Je to celkem krpal a jeden z clenu vypravy nam zacal omdlivat, ale nase prvni pomoc obstala - nebrec a dem, uz ses velka! Nahore byl vyhled na gruzii i azerbajdzan. Nachazili jsme se na takove skale, ktera tvorila prirodni hranici mezi zememi. A jak bylo vedro a dosla voda, tak byl navrh jit rychle dolu pro vodu. Tak jsme to sesli. Ovsem az na ceste zpatky jsme si jeste jednotlive procitali pruvodce a zjistili jsme, ze nas anglicky mluvici pruvodce, kterej rad opravuje ostatni, si nerozumi s textem, a tedy polovinu toho komplexu jsme nevideli. Tak aspon mame kam jet pri pristi navsteve gruzie :) ted se jelo do maleho, velmi popularniho mestecka v gruzii, kde je spousty vinarstvi a jezdi se sem na degustace. Je zde i opevneni z 6 stoleti a celkove to tady pusobi na cloveka hezky. Vsechno je opraveno, je zde spousty barev a krasny vyhled na okoli. My jsme se zde jen prosli. Myslim, ze vetsi smysl by melo tady treba na dva dny zustat a uzivat si mistni atmosferu. Bohuzel, na to jsme nemeli cas.. Pak uz smer hlavni mesto, posledni prochazka po Tbilisi, nakup snidane a protoze tohle je nas posledni den v Tbilisi a zitra uz jedeme smer Kutaisy na letiste, tak jsme si na vecer poridili mistni vyuzenou rybu a konak na ochutnavku. K tomu konaku je moc dobra cokolada! Doporucuju vyzkouset! Vecer prislo na radu klaboseni a rozjimani o Gruzii a Azerbajdzanu.. 

23.9.2017

Jelikoz holky jeste nedelaly snidani, tak jsme jim to na dnesni den s radosti, dobre, trochu s donucenim, prenechali. Tak dobry parecky jsem jeste k snidani nikdy nemel! Ne ze by je holky tak dobre ohraly, ale tak vkusnej parek sem jeste nemel (jasne, buh vi, co do toho melou a co to vlastne zeru, ale i tak!). Po snidani se mi nechce hejbat, ale za 20 min ma prijet nase kara a ty veci se do ruksaku samy nenaskladaj. Uz nam staci jenom jedno cisty triko na cestu domu, tak abych se priznal, to jedno jsem slozil, fakt pekne! O zbytku mluvit radsi nebudem.. zabaleno, obuto, posledni curani a jedeme dal, Kutaisy uz ceka. To ovsem objizdime a jedeme na “rafting”, prirodni stezku a na nejvetsi kanon v gruzii. Stezka pekna, vede kolem vapencoveho masivu, do kteryho voda vymlela diru a vypada to jako vodni kaňon. Po procházce jsme šli na "rafting". Už při nástupu jsme měli důvěru v lodi, protože značka gumotex je česká kvalita! Sice jsme dostali pádla, ale náš kapitán říkal, ať si je nebereme a nebo at je rovnou hodíme do lodi a ani na ně nesahame. Takže zase sportovní výkon, ktery se jen tak nevidi - trenink na olympiadu. Projizdka byla moc fajn, mist ma svou specifickou atmosferu a je az neuveritelne, jakou ma voda silu a co dokaze vytvorit. Potom jsme jeli na nejvetsi kanon, ktery byl vzdaleny pul hodiny cesty. Zacatek parku a vstupni brana je u asfaltove silnice, ale kanon se nachazi 6km odsud. Bud je to na peknou prochazku a nebo jako v nasem pripade, zaplaceni offroad kary a 10-15min jizdy. Chteli jsme to jit, ale tlacil nas cas. U vstupu do kanonu nam odtrhli vstupni listek a pak uz cely okruh vede po zelezne konstrukci vytvorene prikotvene z jedne strany do skaly. Tato stezka funguje teprve 4 roky a okruh i s fotkama a pozastavením se u vyhlidek nam trval asi hodinu. Ja nemam rad vysky a obcas jsem se bal. A vzhledem k tomu, ze se mi klepou ruce, tak jsem radsi moc nefotil, prece jen by byla skoda ztratit vsechny fotky z dovo. Pak nas cekal dalsi offroad na ceste domu a konecne cesta na hotel. Nasi domaci tam ovsem nebyli, tak jsme na ne meli asi hodinu cekat, ale my kdyz umirame hlady, tak jdeme i pres mrtvoly. Takze jsme odhodili bagly a slo se do centra hledat tu nejlepsi restauraci, ktera nam dneska dopreje jidlo. Sto metru od restaurace zacina poprchavat, ale nakonec jsme prisli jen s par kapkama na triku. Objednavame a Mara už v polovine rika - "kdo to vsechno bude jist? Jste blazni.. Tatiii, uz niiic, uz toho mame hodneeee..", takze jeste jedny baklazany pro jistotu a ochutname i to chacapuri, co vypada jako lod a taky si dame nejakej salat. To Mara ma uz skoro vytrhany vlasy a mysli si, ze tam umreme prejedeny. Tak kecame, cekame a zase kecame. Kdyz nam prijde jidlo, tak se do nej hned poustime. U druheho soustase na chvilku vypne elektrina a je naprosta tma. Jeste ze mame mobily se svetlem, tak se nenechavame moc rozhodit, rozsvitime a jime dal. Za  min to vsak zase nahodi a koukame, sezrana pulka stolu. Asi bylo lepsi, kdyz bylo zasnuto a tma, nez se koukat, jak nam jidlo mizi pod rukama. Nam to tady snad zerou ne? Za chvilku zacne ze zadni casti podniku pritekat voda - asi z hajzlu. Ze zacatku je to vtipny, protoze se dal nosi jidlo, dal si lidi objednavaj, a na zemi je jeden centimetr vody. Tak si rikame, ze je to asi normalni. Pod nama voda, do bot nam netece, pokracujeme a vecerime. Voda neustale stoupa, elektrina znovu vypadava,.. Na zemi uz jsou dva centaky vody. Porad dobry, jidlo se stale roznasi na stoly... Tri centimetry a voda uz zacina nekomu natejkat do bot, tak se davaj nohy nahoru na zidle a najednou prichazi cisnice, jestli muzem zaplatit. Tak uz zacina bejt asi pruser. Venku prutrz mracen jako prase, vypada to na konec sveta. Pri odchodu je na zemi uz 5-7cm vody a zacina panika, vsichni utikaji ven a snazi se dostat z restaurace. Nicmene venku je takova kalamita, ze se vsichni zasekavaj ve dverich, ale jde to blbe, protoze ze zadu se vsichni tlaci ven. Chvilku se i ja bojim o zivot, a to jsem si myslel, ze me to nerozhazi, ale ty gruzinsky zensky zacaly tak pistet, ze to vyvolalo strach i ve me. Venku cekame minuty 5, pak 10, auta nejezdej, taxiky nikde, pak nejakej zastavi a hned se tam hrneme a chceme domu. Taxik jede oklikama a rika "tam tudy nemuzu, tam je to uz zatopeny, tamhle taky ne, musime to objet" no opravdu bozi. Kanaly ucpany a vsude z nich strika voda ze zeme.. Pak se nejak dostavame domu, tam je vytopena chodba a vsude bahno. Lidi makaj, ale my je chytre obchazime a jdeme k nam, tam je na stesti sucho a teplo. Elektrina nejde, tak vytahujem svicky a gruzinsky vino, ktery jsme nekde dostali. Pak si tak povidame u svicek a pozdeji vecer usiname.

24.9.2017

Probouzime se v Kutaisy a k snidani mame jenom tvrdej chleba s maslem, tak jdu shanet alespon nejakej cerstvej. Behem toho si vsichni susi boty ze vcerejsiho destiku. Pak uz na nas ceka ridic a my si potrebujeme vytisknout letenky, tak jedeme jeste do centra shanet copygeneral. Ptame se mistnich a ty nas porad nekam posilaji. Zhruba po pul hodine, se skrz patery schody, dvacet sest zatacek a tri prekazky dostavame nekam, kde je to super tiskarsky centrum. Jsou tam dve buchty v teplakach a skoro si nas nevsimaj. Dal je to asi tak, ze jim nefunguje nas flash disk, tak jim to posilam na mail, ale ta baba zase nevi heslo. Teda porad dokola tam dava jedno a to stejny a divi se, ze to porad nejde. Pro jistotu to zkousi zhruba stodvacetosumkrat, nez ji dojde, ze ma zapnutej capslock. Takze po dalsi pul hodine jsme prihlaseny a jde na radu tisk. To ji zase neleze z kopirky. Nacez jsme chteli vytisknout kazdymu dve letenky, celkem 8 papiru. A ona to asi 20 minut kompletuje. Pak nam to da a stejne tam neni vsechno :) proste, bozi zazitek. S letenkama v ruce a usmevem ve tvari si to stradujem k autu. Tam nastava dalsi problem. Za nama je sloupek a pred nas se postavil nejakej magor, ze nemuzem vyjet. Tak se to vzalo pres par obrubniku na silnici a bylo. Ja jsem mel pocit, ze nam upadnul podvozek, ale ridic byl sebevedomej, tak se jelo na posledni dve mista - kostely v horach. Ta priroda po ceste je uzasna. Vsude kravy na silnici, prasata vedle silnice, slepice si tam jen tak litaj, vsechno je neskutecne zeleny a celkove proste skvely! Jako fakt! Kdyz jsme zpatky v kutaisy, tak jeste na pamatku kupujem konak a protoze mame jeste pul hodinky k dobru pred odjezdem na letiste, tak si delame cestu na mistni bazar. Je tady cast s masem, syrem, zeleninou, ovocem a vsechno je hrozne barevny a v kazde casti marketu je jina vune. Z poslednich par penez kupujem u stanku chacapuri k obedu a pak uz jedem na letiste. Tam se v klidu najime, vse si zabalime a letime pres Londyn do Prahy.